Ahoj děcka z Nivniček a Turisťáku,
jakož i rodiče a prarodiče.
Nemůžeme pořád trčet ve zkušebně či klubovně. Je potřeba vyrazit ven, rozhlédnout se a zjistit třeba to, že právě v tyto dny začíná LÉTO. Proto jsme se rozhodli, že v sobotu 18. června 2011 prožijeme opět JINAK! Na sobotní výpravě k tajemnosti domova přivítáme léto oslavou letního slunovratu. Výpravu uskutečníme v tradiční spolupráci Nivnička + TOM Nivnice.
Časový program pro celou akci.
Pochopitelně do výpravy můžete vstoupit v jakémkoli okamžiku, kdy vám to bude časově vyhovovat, jako z nich i v libovolném bodě vystoupit.
Znovu zdůrazňujeme, že budeme velmi rádi, když akci absolvují s dětmi i rodiče.
Sobota 18. června 2010:
18:00 — sraz u kaple Nesvětější Trojice nad Nivnicí.
18:00—19:00 — hry … kdo bude chtít s námi přespat u kaple, vezme si stan a věci na spaní. Pochopitelně se na spaní do stanů můžete mezi sebou domluvit předem a vzít jen potřebné množství stanů. Ale samozřejmě můžete jen přijít na program u kaple, a pak jít spát domů. [drsňáci spíjá pod širákem s nastartovaným autem za kapličkú…]
19:00—20:00 — příprava na slunovratový průvod k slavnostnímu zapálení slunovratového ohně = pletení věnečků z trávy (děvčata), zdobení palic (kluci).
20:00–20:45 — slunovratová hostina. U stanů rozložíme na karimatky dobrůtky, které si děti a dospělí sami přinesou a společně „kultivovanou formou“ slavnostní tabuli sežereme :O)
20:45–20:55 — průvod k slavnostnímu zapálení slunovratového ohně.
20:56 — zapálení slunovratového ohně.
20:56–22:00 — zpívání a křepčení okolo slunovratového ohně + horory.
22:00 — rozchod domů + ti co ostávajú — první pokus o spaní.
23:00 — další z pokusů o spaní.
10:30 — účast na slavnosti Nejsvětější Trojice u Trojice.
Oslava letního slunovratu 2011.
Pochopitelně víme, že počasí je nestálé, proto akce bude za každého počasí, klidně aj v pláštěnkách.
Přijďte přivítat léto a prázdniny.
S pozdravem Mgr. Jiří Miškar & Mgr. Vlastimil Ondra.
P.S. každý donese jedno polénko. Speciální odměnu dostane ten, kdo donese náruč suchého bóřá nebo kanystr benzínu…
V pondělí 20. listopadu 2010 proběhla tradiční společná Vánoční besídka turisťáku a Malé nivničky. Jak to všechno probíhalo si můžete přečíst níže, nebo se podívat na videu. Původní text je k vidění na stránkách Nivničky a jeho autorem je Vlastik Ondra.
V pondělí 20. prosince 2010 proběhne tradiční společná Vánoční besídka turisťáku a Malé nivničky.
Sraz v 14:30 u klubovny. Pořádně se oblečte, budeme venku. Při západu slunce v 16:05:13 zapálíme u Trojice náš slunovratový oheň. S sebou velmi teplé oblečení, saně nebo boby.
Po slunovratově probděléj noci jsme sa ráno s Jurú na Stojanovém hřišti, kde neunavitelné děcka z Nivničky a Turisťáku létaly za ringo krúžkem, shodli, že lipinová výprava k tajemnosti domova VČELY, VČELKY, VČELIČKY pro nás zřejmě nebude žádný med.
Už u Josefka těsně za Nivnicú, kde jsme okamžitě, jakmile to šlo, odbočili ze silnice a zamířili do Horního pola, jsme obá přehodili. Bylo tam tak úchvatně krásně, až jsme sa obá konečně obudili, a co víc, začali sa do Lipin fakt těšit. Našu dobrú náladu eště podtrhla SMSka od Blanky a Jožky Smetanových – ZAKLADNA HLASI: PRIPRAVENO! CIBULKA NA GULAS VONI 🙂 STAVA JE NACHYSTANA 🙂 GULA VYLEZA 🙂 TAK SA BRANTE! Tato SMS zpráva od nich přiletěla z Lipin. Smetané zorganizovali jak přednášku o včeličkách, tak zajistili včelařskú chatu a veškeré zázemí. Díky!
Cenné na tom je především to, jak jsou rodiče z Nivničky ochotní udělat pro své děti něco navíc. Vždyť třeba Jožka Smetana šel toto dopoledne za biřmovacího kmotra v Bánově. Přesto brzy ráno zajeli do Lipin, zavézli tam pana Gazdíka, nachystali posezení, udělali šťávu do várnice a teprve potom, co jsme s dětmi už křižovaly Horní pole směrem Lipiny, sa jeli nastrójit do kostela. Pan Zdeněk Gazdík, který sa ochotně nabídl, že nám uvaří guláš, je také pochopitelně včelař, ale především je to starý turista z první generace Stojanových kluků, kteří v roce 1956 zahájili slavnú éru nivnického turistického oddílu mládeže. Tento odstavec o rodičích a o nezbytnosti, aby se sami podíleli na předávání lidové kultury svým dětem jistě podtrhne závěrečné konstatování, jak je pěkné, že s nama po ránu vyrazily také maminky – Hanka a Míša a odpoledne do Lipin na přednášku za nama dorazili další dospěláci – moji rodiče, Ajka, Zdenka, Majka, Iva, Fíňa.
Až po krásné cestě do Lipin, výtečném gulášku a zajímavé přednášce Jiřího Sladkého o včelách na včelařské chatě jsme sa dostali s Jurú k tomu, že jsme začali hrát s děckama LIPINOVÉ HRY, které jsme jim jako obvykle neuváženě slíbili. Ale nakonec to bylo parádně akční. Na modřučkém nebi krásně svítilo slunko a VÁLALI JSME SUDY. S vítězama jsem si to rozdal sám. Ovšem při gúlání, které jsem podotýkám vyhrál, sa ně vyhrnúlo tričko a eště včíl mňa štípe břuch aj záda… Potom jsme si dali NERVÍKY a nato TRÁVOVÚ BITVU GENTLEMANÚ, při které jsem svými rozhodcovskými výroky děti natolik rozlítil, že se na mě vrhly a trávu mi nacpaly všady. Tak ňa to svědilo, že sem skončíl holý, enom v trenkách a eště včíl mňa štípe břuch aj záda…
Potom převzál otěže Jiří a děcka vyrazily na okružní výšlap po Lipinách. Zaujaly jich především zde se pasoucí koníčci a také Stojanova oblíbená hra MEDVĚD, která spočívala v tom, že si Jura utrhl metrovú palicu, potom počítál do kolikatisi a děcka mosely mezi počítáním vylézt tak vysoko na strom, aby na nich nedosihl palicú. Schálně, zkuste hádat, co sa dělo, když na nekoho dosihl :O)
Mezitím sa u včelařské chaty rozjela medovinová rodičovská párty, při které sa povytahovaly staré dobré historky a přidaly sa aj poslední zážitky, jako ty se Standú Hložkem na nedávné Polabské voničce apod. Hrál sem na harmoniku, zpívalo sa, potom Smetané vytahli vuvuzelu, tož sme na ňu trúbili. A když už sme byli všeci natrúbení a krásně medoví, uznali jsme, že je nejvyšší čas jít dom. A tak jsme teda šli… stejně už býl večér.
zapsal 20.6.2010 … Vlastim!l
pozn: Lipiny sú lesík za Nivnicú směrem na Korytnú
„Pane Bože, kolik už sa toho stalo od toho dňa v dvaadevadesátém roku, kdy sem v Nivnici začál vést hopsák, po tento obrovský oheň, u kterého tu dnes se mnú sedí nadšená dcerka Bělinka jako i synek Vojta, sestra Ajka s manželem Jurú, synkem Janíčkem a mnoho dalších milých lidí… Pane Bože, děkuju… Na světě je krásně… Džabog, Džabog, bog, bog, bog, Kručan, Kručan, Nivničan…“ Takovými myšlenkami jsem uvnitř víru svých myšlenek vítal příchod léta desátého roku třetího tisíciletí nad spící Nivnicú.
Oheň září do dáli. Kolem Nivnice sa dookola blyská. Bójíme sa, že fakticky dojde tá smršť, kvůli které je pro Zlínský kraj vyhlášený Českým hydrometeorologickým ústavem stav nebezpečí. Ale nebójíme sa už tak moc. Šak ti, co u kaple spat nechtěli, už dávno odešli. Těch, co tu spat ve stanoch chtěli, sme donutili, aby jich sbalili a včíl už hrajú Bang v turisťáckéj klubovně a chystajú sa spat. Je půlnoc. Oheň už hlídáme enom s Jurú, Ajkú a celú rodinkú Fuksovú. Terezie i Rozárka spí těsně za dosahem plamenů a my si vykládáme, popíjáme, hlídáme oheň a nakonec přes něho aj skáčeme. Je to úchvatný pocit. Cítím, že vím, proč mé předky oheň tak fascinoval.
V zimě, po vydařené zimě-slunovratové besídce, jsem si snil… Jakože si na letní slunovrat postavíme u kaple nad Nivnicú stany, děvčice upletú z lučních tráv a bylin věnečky, kluci si podobně ozdobíjá svoje palice… Jakože uděláme na zemi parádní hostinu, a potom přitančíme ozdobení trávú k ohništi, vatru přesně se západem slunka podpálíme… Jakože tam pak spálíme aj svoje trávové ozdoby a palice, budeme zpívat, tančit a hrát hry, dokud nepadneme únavú, abysme ráno přivítali východ už LETNÍHO slunce.
A ono sa to včéra fakticky stalo skutečností. Až na tú hrozbu smrště, se kterú sme nepočítali, a která nás přinutila opustit návrší nad Nivnicú spíš jak ráno. Ale to je život, že? A krásný.
Ať žije LÉTO 2010. A nezapomeňte, že Modřínová lúka bude od 2. do 5. červenca 2010! Hlaste sa!!! Krivák už je netrpělivý, kolik toho má objednat :O)
zapsal 19.6.2010 po východu slunka Vlastim!
pozn: Džabog a Kručan sú ponivničtěné jména
mýtických slovanských bohů Dažboga a Kračuna
Na Jamách byli dělat slunovratové dřevo, parádně si mákli, a proto si zaslúžíjá pochvalu před nastúpenú jednotkú ostatních turistů a Nivničky: Katka, Drob, Vasco, Šmudla, Bazzi, Bobek, Jenda, Šimstr, James a Jura.
hřejivá vánoční noční turisťácko-nivničková besídka výprava k tajemnosti domova
pátek 18. prosince 2009 … Nivnice, kdesi
prolog
Hřejivá vánoční noční besídka Malé nivničky a nivnického Turisťáčku začala na horním hřišti. Sešli jsme se tam v pátek 18.12.2009 po rorátoch, tj v 19:30. Překvapilo nás, že skoro v patnácti stupňovém mrázi došlo dvacet dětí. Na ně čekalo šest vedoucích. A bylo jich tolik potřeba, protože ve tmě Areálu Jiřího Stojana byly všem dětem zavázány oči a přitom jim bylo znovu zopakováno, že je nikdo strašit na vánoční besídce nechce, ale chceme, aby něco prožili na vlastní kůži, na své vlastní vlastní pocity…
do Vrbiček tmou
Šest skupinek vyrazilo z hřiště přes most, potom dolů k potoku za hřištěm. Odtud jsme se vydali směrem k Pánskému kopci. Naším cílem byl nedaleký lesík Vrbičky. Čekal jsem, že děti budou pokřikovat a jinak vyvádět, protože jít v hadu se zavázanýma očima terénem je celkem dost náročné. Proběhlo to však v pohodě. Děti si jen občas, a to ještě polohlasem, sdělovaly své zážitky po průchodu keřem, ze švihnutí větví, ze zamotaného klacku mezi nohami, z hučení, šumění, klopotání a zurčení říčky Nivničky těsně vedle své pravé ruky…
ve Vrbičkách
Ukryti před světly Nivnice, hluboko ve tmě mezi silnými kmeny stromů ve Vrbičkách, jsme zastavili. Bylo ticho… Šátky dětem zůstaly na očích a začali jsme jim tiše vyprávět o hloubce a tajuplnosti Vánoc. O předkřesťanských obřadech a prastarých rituálech, které dodneška jako ozvěna pradávnch dob zůstaly součástí našeho křesťanského slavení narození Ježíše Krista. …Slované měli Dažboga – „boha Slunce“. Dažbog se o zimním slunovratu jako dítě rodí, během jara dospívá, o letním slunovratu nabude vrcholné síly a začíná postupně stárnout, až o zimním slunovratu umírá. Co se ale děje mezi jeho úmrtím při západu slunce 24.12. a jeho narozením při východu slunce 25.12., v době, kdy je pozemský svět bez jeho ochrany? Tehdy na světě nastává chaos, mizí hranice mezi světem a podsvětím a mohou se k nám dostat nebezpečné bytosti, běsi a čerti. V noci chodí po světě upíři, vlkodlaci a víly. Kromě toho můžete potkat i duše svých zemřelých předků. Jak tomuto chaosu zabránit? Slované k tomu měli spolehlivý prostředek…
oheň
Po těchto slovech si děti strhly z očí šátky. Překvapením zíraly, jak se ocitly tak hluboko v lese. A to už sledovaly, jak v dalším pokračování příběhu rozděláváme oheň… …Zapaloval se při západu Slunce. Do sebe vstřebal poslední zbytek Dažbogovy síly a musel hořet celou noc. Nebyl to žádný malý ohýnek, rozdělávala se pořádná „vatra“, u které se sešla celá vesnice. To bylo později trnem v oku církvi – takže se ohně zmenšovaly a „přenášely“ pod střechu – odtud zvyk zapalování svíček. Nechodilo se spát, ale celou noc se bdělo u ohně – na jediném bezpečném místě…
kouzelná noc
Oheň se pomalu rozhořel. Zkusili jsme se na chvíli vrátit několik tisíc let časem zpátky a postavit se po boku našim prapředkům a kolem ohně se dovolávat ochrany Dažboga. Rytmicky jsme začali recitovat, první jen tiše a pomalu a postupně silněji a rychleji tuto říkanku: „ Džabog, Džabog, bog, bog, bog,
kručan, kručan, Nivničan.“ (trošku jsme si ta jména ponivničtili :o)
Působilo to docela imaginativně. Rozhodně jsme však nechtěli vzývat nějaká prastaré božstva. Naopak. Navodili jsme atmosféru pro další vypravování o kouzelné noci zimního slunovratu. Té naši předkové říkali kračun. …Nejdelší noc v roce ale měla i svou další stránku – byla kouzelná. Země se otvírala a vydávala své poklady, skály pukaly, kapradí rozkvétalo, pod sněhem kvetly louky a stromy plodily ovoce, divoká zvířata se budila ze zimního spánku a ta domácí mluvila lidskou řečí. Ze studny jste si mohli nabrat medovinu nebo víno, koryty řek proudilo zlato a stříbro. A aby těch zázraků nebylo málo – člověk mohl nahlédnout do budoucnosti. Takže se věštilo – a to jak při večeři samotné, tak po ní. Slovní spojení „kouzlo Vánoc“ přetrvalo v našem jazyce dodneška…
dar
Oheň se pěkně rozhořel a ozářil silné kmeny stromů, jež nás tu obklopovaly. Děti vyrazily hledat vánoční dárek, který leží ve Vrbičkách pod stromem. Našly ho Lucie s Moničkou. Byly v něm svítící náramky a čtyři ohnivé fontánky. Oheň dohoříval, když jsme dětem na ruku navlékaly barevné svítící náramky. V nich jsme si z Vrbiček do Nivnice odnášeli odlesk z našeho besídkového ohně. Cestou zpět křupající sněhem, teď už bez šátků na očích, jsme se čtyřikrát zastavili a barevnou prskající fontánkou si připomněli Dažbogův oheň, jehož ochranný štít jsme opustili. Nechyběla při tom ani říkanka: „ Džabog, Džabog, bog, bog, bog,
kručan, kručan, Nivničan.“
historky v klubovně
K Vánocům patří vzpomínání. Tmou krásně vytopené turisťácké klubovny zářily různobarevné náramky a tichem se neslo vzpomínání na Josefa Bartka, mlynáře z Nivnice, velkého muzikanta a kapelníka. Povídali jsme si o tom, jak coby dvouletý spadl do mlýnského náhonu pod led a jak ho našli až u Smetaníkového mostka kluci, keří házaly kusy ledu na „mrtvú kočku“ pod ledem. Když děti ani nedutaly, přidali jsme vyprávění paní Anny Bučkové z Lopeníka o tom, jak sa jí zjavila mrtvá suseda… (toto vyprávění jsme ziskali na jedné z nivničkových výprav do kraja)
dárek
Zkoprnělí účastníci besídky jistě rádi vyběhli na hřiště hledat druhý vánoční dárek. Našly ho opět Lucie s Moničkou a tentokrát navíc i Gabriela. Ve velkém daru byly dlouhatánské prskavky. A Stojanovo horní hřiště se rozzářilo. Jako i oči dětí a naše.
epilog
Prskavky dohořely, přišly maminky a odvezly si děti, horní hřiště osiřelo. Doufáme, že si děti do svých nivnických domovů odnesly pocit, že Vánoce mají svoji skrytou nesmírnou hloubku. A myslím, že Kidovi se v Brodě v ten okamžik lépe než kdy jindy usínalo. Musel nadšení a zaujetí svých pokračovatelů pocítit…
Po slunovratově probděléj noci jsme sa ráno s Jurú na Stojanovém hřišti, kde neunavitelné děcka z Nivničky a Turisťáku létaly za ringo krúžkem, shodli, že lipinová výprava k tajemnosti domova VČELY, VČELKY, VČELIČKY pro nás zřejmě nebude žádný med.
