Praha 13.11.2010

V rámci akce Českých drah „Vlakem na výlet“, pojedeme na výlet do Prahy. Navštívíme Pražský hrad, katedrálu sv. Víta, Karlův most, Staroměstské náměstí, Václavské náměstí + překvapení. Vedoucí výletu Mgr. Miškar (tel: 732 405 684)

Cena výletu bude 300 Kč. V ceně budou jízdenky na vlak a metro, místenka a překvapení.

Sraz v sobotu 13.11.2010 ráno ve 4:15 v Uherském Brodě před vlakovým nádražím. Návrat večer ve 21:40 do Brodu. Tady potřebujeme pomoc rodičů. Je potřeba abyste se domluvili a auty dopravili děti ráno do Brodu a večer si zase pro děti přijeli.

S sebou:

  • vhodné teplé oblečení a pohodlnou obuv, deštník nebo pláštěnku
  • svačinu a pití do vlaku (oběd a svačinu zpět si mohou děti zakoupit v Praze)
  • peníze na svačinu, oběd a drobnou útratu cca 100 Kč
  • kartičku pojištěnce
  • léky, které denně užívám
  • Všechny věci uložit do batohu na záda (na obě ramena)!!!

Zde si můžete stáhnout soubor s návratkou, která je potřeba vyplnit a odevzdat na schůzce — Vylet-Praha (.doc, 27KB)

Brestové 15.-17. října 2010

Na začátku bych chtěl vysvětlit omyl, který jsem udělal při psaní předchozího příspěvku Brestové — listopad 2010. Výlet na Brestové jsme podnikli tento víkend, tedy v říjnu. Listopad v nadpise je tiskařský šotek a nemá tam co dělat. Doufám, že jste se nenechali splést 🙂chata

Na Brestové jsme vyrazili v pátek, 15. října v 16:15 SEČ. Autobusem jsme dojeli na Strání a odtud pak pěšky až na chatu, kde jsme se měli na celý následující víkend ubytovat. Do cíle jsme dorazili v celkovém počtu 14 lidí s 0% ztrátou. Pokračovat ve čtení „Brestové 15.-17. října 2010“

Brestové — listopad 2010

Brestové 2009
V minulém roce jsme navštívili Brestové v hojném počtu.

Ve dnech 15. až 17. října (samozřejmě, že listopad ne :)) pojedeme na Slovensko do Brestové. Sraz je v pátek 15.10. v 16:15 u Váhy. Návrat do Nivnice v neděli v 12:50 k Váze.

S sebou si vemte: V+V3, jídlo na 3×, 200 Kč, pas.

Pro ty mladší: Už jsme tam byli minulý rok. Mrkněte na fotky ve fotogalerii.

Změna výletu 15.-16.5. — Rubaniska

Protože hlásí velmi, velmi nepříznivé počasí, změnil se cíl výletu. Čtěte pozorně pokyny:

JEDEME NA CHATU DO RUBANISK (MEZI UH.BRODEM A MARŠOVEM)

Sraz v sobotu 15.5. v 6:50 u Besedy. Autobus odjíždí v 7:03. Návrat autobusem do Nivnice v neděli v 15. hodin. S sebou V+V3. jídlo na 3×(večeři budem vařit společně) 100Kč. STANY NECHTE DOMA, OSTATNÍ VĚCI Z KLUBOVNY VEMTE!

Za noci zimního slunovratu

hřejivá vánoční noční turisťácko-nivničková besídka
výprava k tajemnosti domova
pátek 18. prosince 2009 … Nivnice, kdesi

prolog
Hřejivá vánoční noční besídka Malé nivničky a nivnického Turisťáčku začala na horním hřišti. Sešli jsme se tam v pátek 18.12.2009 po rorátoch, tj v 19:30. Překvapilo nás, že skoro v patnácti stupňovém mrázi došlo dvacet dětí. Na ně čekalo šest vedoucích. A bylo jich tolik potřeba, protože ve tmě Areálu Jiřího Stojana byly všem dětem zavázány oči a přitom jim bylo znovu zopakováno, že je nikdo strašit na vánoční besídce nechce, ale chceme, aby něco prožili na vlastní kůži, na své vlastní vlastní pocity…


do Vrbiček tmou
Šest skupinek vyrazilo z hřiště přes most, potom dolů k potoku za hřištěm. Odtud jsme se vydali směrem k Pánskému kopci. Naším cílem byl nedaleký lesík Vrbičky. Čekal jsem, že děti budou pokřikovat a jinak vyvádět, protože jít v hadu se zavázanýma očima terénem je celkem dost náročné. Proběhlo to však v pohodě. Děti si jen občas, a to ještě polohlasem, sdělovaly své zážitky po průchodu keřem, ze švihnutí větví, ze zamotaného klacku mezi nohami, z hučení, šumění, klopotání a zurčení říčky Nivničky těsně vedle své pravé ruky…

ve Vrbičkách
Ukryti před světly Nivnice, hluboko ve tmě mezi silnými kmeny stromů ve Vrbičkách, jsme zastavili. Bylo ticho… Šátky dětem zůstaly na očích a začali jsme jim tiše vyprávět o hloubce a tajuplnosti Vánoc. O předkřesťanských obřadech a prastarých rituálech, které dodneška jako ozvěna pradávnch dob zůstaly součástí našeho křesťanského slavení narození Ježíše Krista.
…Slované měli Dažboga – „boha Slunce“. Dažbog se o zimním slunovratu jako dítě rodí, během jara dospívá, o letním slunovratu nabude vrcholné síly a začíná postupně stárnout, až o zimním slunovratu umírá. Co se ale děje mezi jeho úmrtím při západu slunce 24.12. a jeho narozením při východu slunce 25.12., v době, kdy je pozemský svět bez jeho ochrany? Tehdy na světě nastává chaos, mizí hranice mezi světem a podsvětím a mohou se k nám dostat nebezpečné bytosti, běsi a čerti. V noci chodí po světě upíři, vlkodlaci a víly. Kromě toho můžete potkat i duše svých zemřelých předků. Jak tomuto chaosu zabránit? Slované k tomu měli spolehlivý prostředek…

oheň
Po těchto slovech si děti strhly z očí šátky. Překvapením zíraly, jak se ocitly tak hluboko v lese. A to už sledovaly, jak v dalším pokračování příběhu rozděláváme oheň…
…Zapaloval se při západu Slunce. Do sebe vstřebal poslední zbytek Dažbogovy síly a musel hořet celou noc. Nebyl to žádný malý ohýnek, rozdělávala se pořádná „vatra“, u které se sešla celá vesnice. To bylo později trnem v oku církvi – takže se ohně zmenšovaly a „přenášely“ pod střechu – odtud zvyk zapalování svíček. Nechodilo se spát, ale celou noc se bdělo u ohně – na jediném bezpečném místě…

kouzelná noc
Oheň se pomalu rozhořel. Zkusili jsme se na chvíli vrátit několik tisíc let časem zpátky a postavit se po boku našim prapředkům a kolem ohně se dovolávat ochrany Dažboga. Rytmicky jsme začali recitovat, první jen tiše a pomalu a postupně silněji a rychleji tuto říkanku:
„ Džabog, Džabog, bog, bog, bog,
kručan, kručan, Nivničan.“
(trošku jsme si ta jména ponivničtili :o)
Působilo to docela imaginativně. Rozhodně jsme však nechtěli vzývat nějaká prastaré božstva. Naopak. Navodili jsme atmosféru pro další vypravování o kouzelné noci zimního slunovratu. Té naši předkové říkali kračun.
…Nejdelší noc v roce ale měla i svou další stránku – byla kouzelná. Země se otvírala a vydávala své poklady, skály pukaly, kapradí rozkvétalo, pod sněhem kvetly louky a stromy plodily ovoce, divoká zvířata se budila ze zimního spánku a ta domácí mluvila lidskou řečí. Ze studny jste si mohli nabrat medovinu nebo víno, koryty řek proudilo zlato a stříbro. A aby těch zázraků nebylo málo – člověk mohl nahlédnout do budoucnosti. Takže se věštilo – a to jak při večeři samotné, tak po ní. Slovní spojení „kouzlo Vánoc“ přetrvalo v našem jazyce dodneška…

dar
Oheň se pěkně rozhořel a ozářil silné kmeny stromů, jež nás tu obklopovaly. Děti vyrazily hledat vánoční dárek, který leží ve Vrbičkách pod stromem. Našly ho Lucie s Moničkou. Byly v něm svítící náramky a čtyři ohnivé fontánky. Oheň dohoříval, když jsme dětem na ruku navlékaly barevné svítící náramky. V nich jsme si z Vrbiček do Nivnice odnášeli odlesk z našeho besídkového ohně. Cestou zpět křupající sněhem, teď už bez šátků na očích, jsme se čtyřikrát zastavili a barevnou prskající fontánkou si připomněli Dažbogův oheň, jehož ochranný štít jsme opustili. Nechyběla při tom ani říkanka:
„ Džabog, Džabog, bog, bog, bog,
kručan, kručan, Nivničan.“

historky v klubovně
K Vánocům patří vzpomínání. Tmou krásně vytopené turisťácké klubovny zářily různobarevné náramky a tichem se neslo vzpomínání na Josefa Bartka, mlynáře z Nivnice, velkého muzikanta a kapelníka. Povídali jsme si o tom, jak coby dvouletý spadl do mlýnského náhonu pod led a jak ho našli až u Smetaníkového mostka kluci, keří házaly kusy ledu na „mrtvú kočku“ pod ledem. Když děti ani nedutaly, přidali jsme vyprávění paní Anny Bučkové z Lopeníka o tom, jak sa jí zjavila mrtvá suseda… (toto vyprávění jsme ziskali na jedné z nivničkových výprav do kraja)

dárek
Zkoprnělí účastníci besídky jistě rádi vyběhli na hřiště hledat druhý vánoční dárek. Našly ho opět Lucie s Moničkou a tentokrát navíc i Gabriela. Ve velkém daru byly dlouhatánské prskavky. A Stojanovo horní hřiště se rozzářilo. Jako i oči dětí a naše.

epilog
Prskavky dohořely, přišly maminky a odvezly si děti, horní hřiště osiřelo. Doufáme, že si děti do svých nivnických domovů odnesly pocit, že Vánoce mají svoji skrytou nesmírnou hloubku. A myslím, že Kidovi se v Brodě v ten okamžik lépe než kdy jindy usínalo. Musel nadšení a zaujetí svých pokračovatelů pocítit…

● jura a vlasti ●

● a pozvánka na vánoční besídku je ZDE

19.12.2009 v 06:06:52 hod.

Brestové 20.-22.11.2009

Hlídám doma Jiříka (drcám ho v kočárku) a přitom sa balím. Moc nestíhám a eště do toho střihám lístečky na hru. Pak rozlúčení s rodinkú a poklusem na autobus. Na zastávce už je většina děcek a hromada rodičů (počet rodičů rok od roku roste, dřív tam nebývali žádní, pak sem tam nekdo…). Odpovídám na spoustu dotazů, do toho kontroluju batohy a počítám děcka, Nanečisto si dáváme batohy na záda, když přijede jiný autobus.

Za chvilku už jede ten náš. Diriguju Eržu a Bazziho. Majú nastúpit první a poskládat děckám batohy na plošinku v autobuse. V okamžiku, kdy stójím na schodoch v autobuse a objednávám lístky zvoní telefon. Zapomněl sem si doma PET lahev na pití. Asi sem odsekl do telefonu (nechtě) moc agresivně… Platím, počítám děcka a jedem. Erža a Bazzi sa s těma batohama moc nepohráli. Naházali ich na hromadu a teď jim to padá. Děcka kecajú, blbnú a hádajú sa, kama jedeme. Ve Květné vystupujeme a berem sa směrem k hranici. Upravujeme nekolik batohů, děcka pomály zjišťujú, jaké to je, chodit s báglem. Celkem nám to ide. Myslél sem si, že to bude horší. Malinko to skřípe s kázňú. Trochu sa bójím, aby nekerý neskočíl do silnice, hlavně v místech, kde néni chodník a všeci mosijá jít husím pochodem.

Asi za dvacet pět minut sme na Slovensku. Autobus má podle internetu jet v 19.10. Na zastávce je napsané 19:25. Nakonec opravdu čekáme hodinu. Už je celkem zima. Děcka sa nudijá, ale stojíme na fleku mezi silnicú a říkú. Konečně jede bus. Nahlásím počet, zjišťuju, že nemáme nárok na žádnú slevu, protože namáme prúkazky a děcka nastupujú. Řidič chvilku diskutuje a ukazuje mně na displeji částku 11,20 є. A to nezapočítál batohy. „Potrebujete lístok?“ „Nepotřebujem“ „Tak dajte 5 eur a iděm.“ Vytahuju pětieurovku a opravdu iděm…

Na zastávce nás čekají manželé Smetanovi, prarodiče Čárlí a naši hostitelé. Doputujeme k chatě a ubytováváme sa. Chata akorát pro nás. Možná až trochu moc luxusu. Paní Smetanová nám uvařila čočkovú polévku. Paráda. Teplé nám bodlo. Děcka za chvilku zmizely do patra a hrajú Městečko Palermo. Nechávám ich a vykládáme se Smetanovýma.

Před desátú ženu děcka na kutě. Eště místo večerníčku dva příběhy Otakara Batličky a dobrú noc. Se staršíma spíme dolu před krbem a celú noc topíme, aby sa chata vyhřála.

Více jak 150 fotek je ve fotogalerii

Výlet – Moravské Lieskové – Osada Brestové

V pátek po škole jsme vyrazili na Slovensko. Jeli jsme od Váhy a vystoupili jsme v Květné, abychom přešli na další zastávku na Slovensku. Na zastávce jsme čekali asi hodinu, než přijel autobus. V Brestovém se nás ujala paní Smetanová, která byla tak hodná, že nás nechala u nich na chatě. Hned jak jsme dojeli a vybalili si věci, dostali jsme teplou polévku a povečeřeli jsme. Když byla večerka, jestli chceme přečíst večerníček. Všichni nadšeně souhlasili. Bylo to moc zajímavé.  Další den jsme šli na pracházku na protější kopec. Tam jsme si zahráli parádní hru-Vaření piva. Byly jsme jako trpaslíci a vařili pivo ze čtyř různých ingrediencí, které byly různě schované v lese. Hru nám ztěžoval Bystrozraký a dva zlí skřeti. Potom jsme sešli dole z kopce a šli poobědvat. Někdo si dal guláš, a někdo z vlastních zásob. Po obědě jsme šli na dřevo a potom jsme ho řezali. Když jsme to dodělali, šli jsme hrát hru- flusat do misky půl roku prošlím hráškem. Když jsme se všichni vystřídali začali jsme flusat hrášek po sobě. Byla to velká sranda. Pak jsme šli do chaty a měli jsme chvilku klidu. Večer jsme šli já a Martin vařit večeřu-špagety a maso. Celkem se nám to povedlo, protože jsme to nemuseli vařit na ohništi. Pak jsme hráli různé hry a nakonec jsme šli spat.    Míša nám znova četl večerníček. Další den jsme se probudili a sbalili se. Pak jsme hráli nějaké hry a potom městečko Palermo. Nakonec jsme poobědvali a šli na zastávku. Autobusem jsme dojeli na hranice a museli rychle přejít na další zastávku v Květné. Nakonec jsme dojeli do Nivnice k Váze a rozešli jsme se.

Šmudla

1. den – příjezd

V Nivnici na zastávce Váha jsme nasedli do autobusu jeli jsme až do Květné, kde byla konečná; potom jsme šli asi kilometr na první slovenskú zastauku a tam jsme asi hodinu čekali. Mimochodem jsme šli ve složení: Šmudla,Martin,Šárlí, Mačeta, já, James, Saša, Bakuri, Adam, Bobek, Hekr, Patrik, Míša, Erža, Bazzi, Katka. Potom dojel autobus a jeli jsme do osady Brestové. Na chatu nás zavédla osudná paní Smetanová. Za pár minut jsme prozkúmali patro a obsadili patrové postele a madrace na zemi.Potom jsme hráli upíry, večeřali a hráli městečko Palermo.

2. den

Ráno jsme posnídali a šli na výpravu, ušli jsme asi dva a půl kilometru a Míša odešel připravovat hru na pivovarské trpaslíky. Když sa vrátil, tak nám vysvětlil pravidla: hraje sa na družiny. Na kraji lesa má každá družina svůj ešus. V lese sú schované čtyři ešusy v jednom je slad (červené papírky), v druhém voda (modré papírky) v třetím chmel (zelené papírky) a v čtvrtém ječmen (žluté papírky). K ešusu sa vždycky nosí po jednom papírku. Když je nashromážděné od každé barvy po jednom, tak sa čtveřica hodí do družinového ešusu a dělá dohromady pivo. V lese pobíhajú dva skřeti a když nás plácnú, tož jim mosíme dat náklad. A jeden Bystrozraký, kterém jsme náklad dali, když nám přečetl číslo připichnuté na zádoch. Delfíny jsme porazili 29:27. Potom sa šlo zpátky. Celú dobu nám paní Smetanová šíleně vyvařovala. Když jsme poobědvali, šli jsme pro dřevo. Potom jsme ho lámali a řezali. Potom byla hrášková bitva. Asi pět minut po  jejím konci přijel kůň Sahara, tak jsme sa na ní hodinu vozili. Potom jsme šli na další výšlap. A když jsme sa vrátili, hráli jsme farmáře a šlo sa spat.

3. den – odjezd

Ráno jsme posnídali a sbalili sa. Potom jsme hráli farmáře a městečko Králíčkov a Bazzíčkov, to sa hrálo stejně jak Palermo. Já jsem byl v králíčkově Anarchista. A potom už sa jelo.

Zdar, Jenda

Korytňansko 16.května 2009

Ve fotogalerii je 47 fotek…podivajte sa.

Korytná

Včerajší výlet byl supr!!!!ráno jsem vstával o půl šestej abych stihl posnídat oblést sa a vyrazit.Došel jsem tak-tak.Stejnak jsme tam čekali misím že čtvrt hodinki možná i půl.Tam jsme jeli a naspátek jsme šli pěžky. Byli jsme u dvůch studánek(jednu jsme pojmenovali deset níková a dvacetníková a to poto že tam byli samé desetníky a dvacetníky)no co sněma když už jensů ani padesátníky(ale dbré do zbírki,CO!)Já osobně žádnů nemám.Nejlepší to bylo na painbolovém hřišti!Já jsem jich našel 13 z toho 1 žlutů.8 jsem jich rozdal 2 hodil do potoka 1 jsem praskl nad pam plišků takže z to ho byla pampelikános fialovus.A napukli my oči děda říká že nemožu chodit do turystyckého oddílu TOM NIVNICE.

ČAU LEV!!!!!!

Bukotkinův memoriál 26. dubna 2009

V neděli vyrazilo na závody do Suché Loze za hrozného vichru 8 dětí, 5 vedoucích a jeden rodič, všichni na kolech.

Hlídka mladších kluků ve složení Hacker, Viki a James obsadila 3. místo a Adam, Jenda a Matouš 1. místo. Kačka a Gabča byly v kategorii mladších dívek druhé. Podívejte se do fotogalerie.

Noční výlet Turisťáčku do Lipin 21.3.2OO9

JENDA:

Noční výprava do Lipin
Vyšli jsme zhruba v sedm hodin od klubovny nasedli do autobusu a jeli do lipin, na kopci nám Míša ukazoval hvězdy z něho jsme šli k chatě která sa jmenovala Krvavá stopa. Tam starší rozdělali oheň a najedli jsme sa. Potom jsme šli karavanú dál až na pastviny, tam nám Míša vykládál, jak tam po válce zabil granát pět kluků. Z tama jsme šli k jakési chatě a tam hráli na energity (mně je čmajzli úplně na konci) a potom jsme si ukazovali, jak sa posunúly hvězdy a šli do klubovny.

LEV:

NOČNÍ VÝLET Z klubovny sme došli na zastávku a jeli nazačátek Lipin. Jak jsme vystůpily z autobusu skočili jsme do příkopu a šli kousek a už sme došli na louku. Tam nám Míša ukazoval různá souhvězdí, protože tam nesvítily žádné světla, hvězdy byly krásně vidět. Šli jsme k chatě Rudá stopa a tam rozdělali ohýnek a pojedli jsme co bylo nabalené. Pak jsme hráli Eternyty jak psal Hacker. Nazpátek jsme šli podél větrolamu, kolem horní farmy a v průběhu cesty sa ztratil Štupl a já jsem ho našel. V klubovně jsmeš čekali až si nás rodiče vyzvednů. Noční výlet byl moc fajn. Už sa těším na tábor.

HACKER:

Hráli jsme tam na ENERGYTY. Běhali jsme s baterkama po lese, sbírali energyty a vyhýbali se vetřelcům. Energyt byl prostě kus papíru z krabice zabalený do alobalu. Utěkál jsem po lese a furt jsem zakopávál. Když jsem posvítíl na vetřelce, Míšu nebo Lidku z velikého turisťáku, šli po mně. Nestalo se, že by mě chytili. Míša říkál, že na mňa vyletěl proto, že jsme sa pořád smáli, dělali blbinky a neviděli jsme proto žádné zvířata. Ale my jsme nedělali žádné blbinky, enom jsme sa pořád potichu chechtali. Chechtál jsem sa, protože mám rád humor a pořád jsme si vykládali srandy. Noční výlet byl super. V nedělu sem za svoje chování dostál od tatínka. To už bylo horší.

SAŠA:

Dnes 21.3.2009 jsme šli do Lipin. Došli jsme do klubovny a šli jsme na zastávku. Dojel autobus.každý si koupil jizdenku polovični do Korytné. Pak nám zastavil u kopce a jak sme došli do kopce tak jsme si ukazovali souhvězdí. A pak jsme šli na chatu. Rozdělali jsme oheň a povidali si. Pak jsme uhasili oheň a  šli jsme  z lesa ven, ukazovali jsme si souhvezdí, jak se zmenilo. Šli jsme z kopce a tam byl malý potůček, ohrady pro koně a pak jsme došli k lavičkám a hráli jsme hru Energiti. Jak jsme dohráli, šli jsme zase kolem ohrady Ješte že jsme měli baterky, byla velká tma. Potom jsme hráli ješte jednu hru a šli jsme do klubovny, kde jsme dostali odměnu. Pak už si pro nás začali chodit rodiče a já musel domů. Moc se mi to líbilo.