Pá, 15. Květen 2009 – 22:23 — Misa
Nivnická 50 (Reportáž), 7. 4.
„Si praštěná? Padesátku chodí jenom blázni!“ slyším ze všech stran, proto raději ukazuju až diplom. Letos bez tréninku, s nejistou fyzičkou. Ale kdo jednou šel, dá mi za pravdu, že vlastně ani neví, proč jde stejný pochod každý rok, jak magor zdolává šílená převýšení, leze po čtyřech, aby schvácený, odřený dostal v cíli stejný, jen o rok starší diplom.
Ano, přiznávám. Jde mi o diplom! Ten papír s počtem vyšlapaných kilometrů, který mne pak po zbytek roku uspokojuje.
Letos byla Vandrácká padesátka obzvášť vypečená. Na startu nás pán uklidnil, že žádný sníh nahoře není a letošní 1. ročník cyklotrasy je naprosto v pohodě. Záhy jsme zjistili, že všechno je jinak. Cyklotrasu zdolal jeden člověk, dle neověřených informací poloprofesionál.
Sněhu bylo místy až metr. Ani red bull mi nedal křídla a zapadla sem až po prdel. Bratranec M., můj spolutrpitel, a pes Jack alias Seznam, byli ve stejné fyzické nekondici jako já. Měl sice stejný cíl, alespoň myslím, ale neměl dvoje boty jako já (bratranec, ne pes).
Boty jsou nejdůležitější. Můžete mít „nanoboty“, ale voda se do nich dostane. Nevím jak, ale je tam. A je s vámi pořád, čvachtající, bobtnající – věrná společníce. Když jsem si po devíti hodinách přezouvala boty, zvrásněné plosky vypadaly jak sušené švestky, i barvou. Moje skvělé ponožky proti pocení nohou zabarvily v dosahu vše.
Cestou nás několikrát doběhl skoromladík švihák lázeňský, vytočil nás několika poznámkami o své skvělé kondici a podivné padesátce (je pravdou, že se nezapočítává převýšení a trasa je o něco delší), ale v cíli byl určitě za světla. O útrapách se už rozepisovat nebudu, jenom podotknu, že Velká Javořina má 970 a Velký Lopeník 911 m. n. m. a samozřejmě se musí dolů do Květné a pak zase nahoru a pak zase dolů a… no prostě nádhera!
Jenom ten konec byl zbabělý. Tak jsem se bála, že nedostaneme diplom, že prostě zavřou a my si diplom nestihneme vyzvednout, že jsem popadla papíry s razítky a utíkala na stadion s Jackem v patách! Puchýř nepuchýř, doběhla jsem už za tmy, deset minut před osmou. Ale máme je! Myslím, že ostatní už to museli vzdát. V takové tmě nemohli trefit… řekla bych, že čísla 18 a 19 uzavřela večer a zbylé diplomy tam leží dodnes. Tak zase za rok.
Převzato z http://www.gentleman.cz/archiv/09/0407.htm