Mým zastupitelům…

Nivnice … pondělí 3. listopadu 2008

Právě jsem se vrátil z Obecního úřadu Nivnice. Místostarostka obce Ing.
Marie Kománková svolala setkání zástupců zájmových sdružení a spolků
obce Nivnice.

Vysvětlila, jak můžeme žádat o poskytnutí finančního příspěvku z
rozpočtu obce Nivnice na rok 2009. Když nám přečetla nahlas list, ve
kterém se jasně píše, za jakých podmínek můžeme čerpat a zdůraznila,
abychom hlavně pořádně vyplnili hlavičku, nechápal jsem, proč tam těsně
po návratu ze školy zabíjím čas. Nakonec nám bylo zdůrazněno, že spolků
je kolem dvaceti a peněz bude z rozpočtu opět pouze 155.000 Kč.

Když
konečně došlo na otázky, vznesl jsem dotaz, co se udělá, aby z
celkového dvacetimilionového rozpočtu obce šlo mnohem více na její
duchovní rozvoj.

Odpověď mě šokovala. Máme být prý rádi, že
dostáváme aspoň něco. Uvažuje se, že se podpora spolků v budoucnu zruší
úplně a zůstane jenom možnost přímých žádostí do zastupitelstva. Navíc
mi bylo vyčteno, že co se týká Nivničky, nechápou, proč jsme nebyli na
Slavnostech vína. Vrcholem byla její poznámka na okraj, že se divili a
jí svěřili i „mí“ rodiče dětí z Nivničky, že jedeme spíše na půlroku
předem slíbené vystoupení do Mikulova než pro tisícovku na hlavu do
Hradiště, když to Nadace přece už koncem prázdnin vyhlásila…

Zaráží mě na tom, co jsem právě popsal, řada věcí:
1) představitelům obce, kde se narodil Komenský, záleží lety čím dál méně na udržení, rozvíjení a pozdvižení
duchovního, kulturního, společenského a spolkového náboje obce. Jsem
znepokojen, ne ze současného stavu, ale z naší budoucnosti. Vždyť jen
zlomek hmotných statků se dnes investuje do dětí, pestrosti zájmových
kroužků a především do úrovně vzdělání těch, kteří je vedou a chtějí
vést. Vyšší investice by pochopitelně byly dobré i do obecně
prospěšných spolků – včelaři…

Naopak se holedbáme metry
zbudovaných, či opravených budov, chodníků a silnic. Tvoříme průmyslové
zóny. Ale přece právě odsud by k duchovnímu rozkvětu obce měly získané
finance téct, ne? Nebo proč to všechno děláme? Bojím se do jaké Nivnice
zestárnu! Budu tu ještě cítit, když se nadechnu, tu atmosféru, kterou
jsem doušky vdechoval odmalička?

2) Dále mě zaráží, že se stále setkávám s tím, že se všechny problémy,
jež se nastolí, řeší spíše konfrontačním tónem a ne snahou širokého
pléna o snahu o maximální kompromis pro současné a především budoucí
blaho obce.

3) A na závěr. Po veřejném pomluvení mé osoby starostou obce
před nedávnem, se nyní dozvídám od místostarostky, že se o mě nepěkně
vyjadřují i rodiče z Nivničky. Je to jed. Jed, který zapouští kořeny a
může nakonec otrávit vše, co se tu roky snažíme společně budovat.

I proto píšu tyto řádky. Chci, aby naše obec vzkvétala. Ale
tak, jak jsem tomu byl před chvílí svědkem, to nepůjde. Všichni mlčíme.
Nikdo nechce vidět skryté hrozby? Proč? Je to jen můj pocit? Už
nemlčím. Na to mám sebe, svoje děti i rodnou obec moc a moc rád!

● Mgr. Vlastimil Ondra ●

Jsou tu první ohlasy a žádost,
abych pod článek podepsal i dalšího člověka.
Tak mě napadlo, pokud se chcete podepsat také,
napište a připíšu Vás sem.

–>