Reakce některých dětí na noční setkání s Glumem v jeho chýši.
Každý si představuje Gluma jako šerednou příšeru, ale ve skutečnosti je to skřet. Všichni jsme seděli v jídelně. Každý si měl pro Gluma připravit hádanku. Když Glum nevěděl odpověď na hádanku, tak nám dal kouzelný prstýnek. Kdo neuhodl, tak ho snědl. — Kateřina Provodovská
Když jsem šel na řadu bál jsem se, ale pak jsem se přestal bát. Když jsem šel ke Glumovi uviděl jsem vypoulené oči a blikající světla v chýši. Řekl: „Pojď jestli se nebojíš,” šišlavým hlasem. Pořád se vyptával na ryby. Pak jsem mu konečně řekl hádanku: „Šla jedna husa za druhou. Kolik jich šlo?” On se zamyslel a řekl, že dvě. Ne, šli tři. On zašišlal: „Tady máš prsten a běž!” A já teda šel. — Honza Lustig
Ke Glumovi jsme chodili postupně. Když přišla řada na mě, byl jsem nervozní. Šel jsem kolem planoucích pochodní a svíček. Došel jsem ke Glumovi a pozdravil jsem: „Dobrý večer.” Glum se vyptával na mé jméno, tak jsem mu ho řekl. „Trpaslík Ondra, šťavňatoušký Ondrášek. Pojď ke mně blíž, blíž, ať si tě prohlédnu.” Glum měl vypoulené oči, plovací blány a dlouhé ruce. Zašišlal: „Dej mi tvou rušišku” a já mu ji podal. Dal mně na ni pusu a olíznul ji. „Šťavňaťoušký a chutný,” řekl Glum. Dal jsem mu hádanku. „Je to bílé, černé, bílé, černé. Co je to?” Glum se zamyslel a řekl: „Je to černoch na kolotoči?” Z toho jsem fakt nemohl a zasmál jsem se. „Je to jeptiška padající z kopce.” „Vždyť je to jasné,” řekl Glum a dal mi prsten, „jestli hned neodejdeš, tak tě sežeru.” Já byl rád, že jsem získal prsten a odešel jsem spát. — Ondra Konopáč
Svíčka vedle svíčky. Pomalu jsem postupovala úzkou cetičkou až jsem došla k malé chýši. Z té se už ozývalo: „Trpaslíčku, pojď sem. No tak pojď blíž.” Měla jsem knedlík v krku, ale šla jsem pořád blíž a blíž. Vešla jsem do chýše a tam seděl Glum. Byl velké postavy, přes sebe měl šedý plášť a velké pimpongové oči. „Copak mi neseš, trpaslíčku?” Na to jsem mu odpověděla, že mu nesu hádanku. Chvíli přemýšel, co to znamená a pak odpověděl: „Jó, ty myslíš hádančičku? A co bys řekla tomuhle, že když hádančičku uhodnu, tak tě sním?” S tím jsem souhlasila, proto jsem dostala od Gluma pochvalu, že jsem odvážná. „Jaký je rozdíl mezi televizí a nočníkem?” Glum si chvíli říkal pořád dokola: „Televize, nočníček.” A pak na mě vyjel s otázkou: „No tak, co to je?” Trochu jsem se ho lekla, ale odpověděla jsem mu: „Žádný! Je v tom jedno a to samé, akorát v nočníku je to lépe vidět.” „No dobře, tak tady máš prstýnek. Kouzelný prstýnek.” Poděkovala jsem a šla jsem po dlouhé době spát do stanu a spala jsem až do rána. — Andrea Jeřábková
Na glumovi se mi nejvíce líbilo, jak prapodivně a zajímavě mluvil. Jeho oblečení vypovýdalo o jeho divném způsobu života. Ale jeho oči, velké oči se mi líbily asi ze všeho nejvíce, protože byly hodně vidět. A také se mi líbily ty prstýnky, které nám dával jako odměnu za hádanku, kterou jsme mu dali. Bylo to velmi hezké zpestření chladného večera. Ještě, že moji hádanku neuhodl nebo by mě sežral. Schválně vy byste uhodli? Co je vrchol obezity? Když spadnete ze všech 4 stran postele najednou. — Hanka Kösslerová